O plemeni
Francie se od roku 1939 považuje za zemi původu plemene pudl. Dnes pudlové patří k nejoblíbenějším plemenům na světě. Mají živou a přívětivou povahu, jsou inteligentní, přátelští a dovedou být neobyčejně věrní. Dovedete si představit lepšího společníka?
S pudlem se můžete těšit nemalého vyžití. Agility, tanec se psem, výstavy – pro všechny tyto, a mnohé další, aktivity je vyhledávaným plemenem.
Pár zajímavostí z historie
Pfudel – Německo „Pfudel“ je staré německé dialektické slovo pro kaluž vody. Pudl má tedy něco společného s vodou. „Mokrý jako pudl“ je ve všech německy mluvících zemích běžně užívané přirovnání. „Pudeln“ mohlo původně znamenat asi tolik jako „šplouchat ve vodě“.
Caniche – Francie C. v. Heppe řadí pudla k plemenům loveckých psů. Na loveckého psa ukazuje právě francouzské označení „Caniche“, v němž je zcela zřejmě obsaženo slovo „Canard“ (kachna). Podle toho byl pudl pes, který se mohl používat při lovu na kachny. Vyzvedá se jeho neutuchající chuť k aportování z vody i na souši.
Vývoj plemene V každém případě vypadali starší pudli, nehledě na huňatou srst, podstatně jinak než dnešní. V dávných popisech pudla narážíme na širokou lebku a krátký tupý čenich, tedy znaky, které jsou dnes považovány za hrubé chyby.
Barevné variety První standard z roku 1880 jmenuje jako přípustné barvy černou, bílou a hnědou. A při tom zůstalo v průběhu desetiletí. Brzy se však objevily pudli například strakatí, stříbrní a aprikoti.
Původ střihů Jako první se objevil tzv. „lví střih“. Je velmi starý, neboť psi, kteří se používali pro vodní práci, se stříhali tak, aby mohli být ve vodě pohyblivější. Tento druh střihu se modifikacemi zachoval po celá staletí a dodnes je považován za tzv. „klasický střih“.
Radikální změna nastoupila poté, co uprostřed třicátých let vytvořil Hans Tlum „karakulský střih“ pudla.
Možnost dát pudlovi střihem srsti různé formy přispěla k jeho oblíbenosti.
Líná pudl?
Pes, který nelíná neexistuje. Tak mění i pudl svou srst, avšak pro zvláštní strukturu chlupů zůstávají vypadané chlupy viset v kožichu a při nedostatečné péči by brzy zplstnatěly spolu se zdravou srstí. Jako u všech ostatních plemen psů i u pudla se skládá srst původně z pesíků a podsady. Pesíky mu však částečně vymizely a částečně se přeměnily v podsadu.
Čerpáno z Encyklopedie Plemena Psů (Hans Räber).
Překlad: Klub chovatelů pudlů
Standard-FCI č.172
PŮVOD: Francie
DATUM VYDÁNÍ PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STADARDU: 1.8.2024
POUŽITÍ: Společenský pes
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 9 Společenští a malí psi
Sekce 2 Pudl
Bez pracovní zkoušky.
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Etymologicky, francouzské slovo „caniche“ (Pudl)
pochází ze slova „cane“, což je francouzské slovo pro kachnu (samici). V jiných zemích si toto
slovo lidé spojují s brouzdáním se ve vodě. Původně byli tito psi používáni při lovu vodních
ptáků. Pocházejí z barbetů, z nichž si zachovali mnoho povahových rysů. V roce 1743 se
„caniche“ říkalo feně barbeta. Potom se barbet a pudl postupně odděloval. Chovatelé věnovali
mnoho úsilí, aby získali originální jednobarevné jedince. Pudl se stal velmi populárním jakožto
společenský pes díky své milé, veselé a věrné povaze a také díky čtyřem velikostem a různým
barevným variantám, ze kterých si každý může vybrat pro sebe tu pravou.
CELKOVÝ VZHLED: Pes střední velikosti s charakteristickou kadeřavou srstí, která je
buď kudrnatá, nebo šňůrovitá. Vzhledem se jedná o inteligentního psa, stále pozorného a
aktivního, harmonické stavby těla, vytvářející dojem elegance a hrdosti.
DŮLEŽITÉ PROPORCE:
Délka čenichové partie tvoří přibližně 9/10 délky mozkovny.
Délka trupu (skapulárně-ischiální) lehce přesahuje výšku v kohoutku.
Výška v kohoutku je prakticky stejná jako výška hřbetu od země.
Výška lokte od země odpovídá 5/9 kohoutkové výšky.
CHOVÁNÍ / POVAHA: Tento pes se vyznačuje se věrností, učenlivostí a dobrou schopností
výcviku, což z něj činí mimořádně příjemného společníka.
HLAVA: Ušlechtilá, rovných linií, úměrná velikosti těla. Hlava musí být dobře modelovaná,
nesmí být těžká, ale ani příliš jemná.
MOZKOVNA:
Lebka: Její šířka je menší než polovina celkové délky hlavy. Při pohledu shora se mozkovna
jeví oválná, z profilu je lehce konvexní. Osy mozkovny a tlamy jsou lehce rozbíhavé.
Nadočnicové oblouky mírně vystouplé, pokryté dlouhou srstí.
Čelní rýha: Široká mezi očima, zužující se směrem k týlu, který je velmi výrazný. (U
trpasličích pudlů může být týlní hrbol poněkud méně výrazný.)
Stop: Málo výrazný, ale v žádném případě nesmí být ustupující.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: vyvinutá, při pohledu z profilu svislá, nozdry otevřené. U černých, bílých a
stříbrných; dvoubarevných černých, dvoubarevných stříbrných, černých s pálením a u
tříbarevných psů je černá; u hnědých, dvoubarevných hnědých a hnědých s pálením je
hnědá. U plavých (aprikot/červená) a dvoubarevných plavých jedinců, může být černá
nebo hnědá v závislosti na intenzitě plavé barvy. U psů světle plavé barvy musí nosní houba
být co nejtmavší.
Čenichová partie: Horní profil zcela rovný, délka odpovídá zhruba 9/10 délky mozkovny.
Větve dolní čelisti jsou téměř paralelní. Tlama je silná. Dolní profil tlamy je tvořen dolní
čelistí, ne okrajem horního pysku.
Pysky: s mírou vyvinuté, spíše suché, středně silné, horní pysk přiléhá na dolní, není
převislý. U černých, bílých a stříbrných psů jsou pysky černé; u hnědých hnědé; u psů
s oranžovo-plavým (aprikot) a červeno-plavým zbarvením jsou pysky více či méně tmavě
hnědé nebo černé. Koutek pysku nesmí být výrazný.
Čelisti/Zuby: Kompletní nůžkový skus. Silné zuby.
Líce: Nevystupující, formovány kostmi. Části pod očima dobře tvarované, málo vyplněné.
Jařmové oblouky jen velmi málo vystouplé.
OČI: Hrdý a živý výraz, posazené v úrovni stopu, lehce šikmé. Mandlového tvaru. Černá
nebo tmavě hnědá barva. U hnědých psů může být barva očí tmavě jantarová. Okraj očního
víčka černý u černých, bílých a stříbrných psů; hnědý u hnědých. U světle plavých psů musí
být okraje očních víček co nejtmavší.
UŠI: Dost dlouhé, volně spadající podél lící, nasazené v prodloužení linie vycházející ze
špičky nosní houby a procházející pod vnějším koutkem oka; ploché, pod nasazením širší, na
špičkách zaoblené, pokryté velmi dlouhou zvlněnou srstí. Kůže ušního boltce při natažení
směrem vpřed dosahuje ke koutku pysků, ideální je, pokud jej přesahuje.
KRK: Silný, lehce klenutý za zátylkem, středně dlouhý, dobrých proporcí. Hlava je nesena
vysoko a hrdě. Krk bez laloku, oválného průřezu. Jeho délka je lehce menší než je délka
hlavy.
TRUP: Dobrých proporcí. Délka trupu je o něco delší než výška v kohoutku.
Hřbetní linie: Harmonická a výrazná.
Kohoutek: S mírou vyvinutý. Výška v kohoutku je prakticky rovna výšce od nejvyššího bodu
zádi k zemi.
Záda: Krátká.
Bedra: Pevná a svalnatá.
Záď: Zaoblená, ne spáditá.
Hrudník: Dosahující až na úroveň loktů; šířka odpovídá 2/3 hloubky.
Předhrudí: Vrchol hrudní kosti musí být lehce vystouplý a vysoko posazený. U velkých
pudlů musí být obvod hrudníku měřený za lopatkami větší alespoň o 10cm než je
kohoutková výška. Oválný průřez, široký v dorzální části.
Spodní linie a břicho: Vtažené, ne vychrtlé.
OCAS: Dost vysoko nasazený, v úrovni beder (ideálně nesen v úrovni „9h10min“ vzhledem
k linii zad). Kupírování ocasu již není povoleno.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY:
Celkový pohled: Zcela rovné a rovnoběžné, dobře osvalené, kosti dobré struktury. Výška
lokte nad zemí je lehce větší než výška v kohoutku.
Plece: Šikmo uložené, dobře osvalené. Lopatka tvoří s pažní kostí úhel přibližně 110°.
Nadloktí: Délka pažní kosti odpovídá délce lopatky.
Zápěstí: Tvoří prodloužení přední části předloktí.
Záprstí: Silné, při pohledu ze strany téměř kolmé.
Tlapy předních končetin: Spíše malé, pevné, tvořící krátký ovál. Prsty jsou dobře klenuté,
těsně přiléhající. Polštářky jsou tvrdé a silné. Drápy jsou u černých a stříbrných pudlů černé.
U hnědých psů jsou černé nebo hnědé. U bílých psů mohou být drápy zbarveny v celé škále
odstínů od rohoviny až po černou. U plavých pudlů jsou drápy hnědé nebo černé; co
nejtmavší podle barvy srsti.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
Celkový pohled: Zadní končetiny jsou při prohledu zezadu paralelně postavené. Osvalení je
dobře vyvinuté a velmi zřetelné.
Stehna: Dobře osvalená a silná. Výrazný koxálně-femorální úhel.
Koleno (podkolení): Výrazný femorálně-tibiální úhel.
Hlezno: dobře zaúhlené (výrazný tibiálně-tarsální úhel).
Nárt a záprstí: Dost krátké a svislé. Pudl nesmí mít při narození na zadních končetinách
paspárky.
Tlapy zadních končetin: Spíše malé, pevné, tvořící krátký ovál. Prsty jsou dobře klenuté,
těsně přiléhající. Polštářky jsou tvrdé a silné. Drápy jsou u černých a stříbrných pudlů černé.
U hnědých psů jsou černé nebo hnědé. U bílých psů mohou být drápy zbarveny v celé škále
odstínů od rohoviny až po černou. U plavých pudlů jsou drápy hnědé nebo černé; co
nejtmavší podle barvy srsti.
POHYB: Pudl má lehký a pružný krok.
KŮŽE: Pružná, bez ochablosti, pigmentovaná. Pigmentace kůže černých, hnědých,
stříbrných a plavých pudlů musí být v souladu s barvou jejich srsti. U bílých pudlů, je
žádoucí kůže stříbřitá.
OSRSTĚNÍ:
Srst:
Kudrnatá srst: bohatá, jemná srst, textura připomíná vlnu, velmi zkadeřená, pružná,
odolávající tlaku ruky. Musí být hustá, bohatá, stejnoměrné délky, tvořící rovnoměrné
kadeře.
Šňůrovitá srst: srst je bohatá, hustá, textura připomíná vlnu; tvoří charakteristické šňůry,
které musí mít délku alespoň 20 cm.
Barva: Jednobarevní:
Černá, bílá, hnědá.
Hnědá by měla být čistá, dost tmavá, jednotná a teplého odstínu.
Jakýkoliv bílý znak v černé a hnědé srsti je vysoce nežádoucí.
Stříbrná (šedá), plavá
Béžová a její světlejší odstíny nejsou přípustné. Stříbrná musí být jednotná, čistá, ne do černa
ani do bíla, ale s ohledem na věk může vykazovat některé odstíny šedi. Plavá musí být
jednotná. Může být od světle plavé po červeno-plavou nebo dokonce po oranžovo-plavou
(aprikot). Oční víčka, nosní houba, pysky, dásně, patro, tělní otvory, šourek a polštářky
tlapek jsou dobře pigmentované. U psů světle plavé barvy musí být pigmentace co nejtmavší.
Jakýkoliv bílý znak ve stříbrné nebo plavé srsti je vysoce nežádoucí.
Ostatní barvy:
Strakoši, dvě barvy
Převaha bílé barvy, ostatní barevné skvrny jsou nepravidelně rozmístěné:
Černá a bílá.
Modrá/stříbrná a bílá.
Plavá a bílá.
Hnědá a bílá.
(Některé skvrny se mohou objevit na bílých částech končetin nebo trupu, ale není to
žádoucí)
Hnědě zbarvená záda
Černě zbarvená záda
Převaha čisté jednotné barvy s bílými plochami na končetinách, předhrudí a občas
maskou na čenichové partii a/nebo špičce ocasu (psi s pláštěm, tuxedo-smokingové
zbarvení)
Psi se znaky pálení v srsti: (převaha jedné barvy, s jasně vyznačenými znaky pálení
čisté tříslové barvy):
Hnědá s pálením
Černá s pálením
Povinné znaky pálení:
nad každým okem
na lících a vnitřní straně uší
po stranách čenichové partie
na konci každé končetiny a její vnitřní straně
na hrudníku, okolo šourku u psů a okolo přezky u fen
Znaky pálení nesmí mít černé stínovaní nebo být příliš vybledlé.
Jakýkoliv bílý znak je vysoce nežádoucí.
Tříbarevní/trikolorní: černá, bílá a znaky pálení. Znaky pálení musí být nejméně nad
obočím a okolo šourku u psů a na přezce u fen.
Ostatní vícebarevní psi:
Žíhaná a bílá
Žíhaná
VELIKOST A HMOTNOST: Pohlavní dimorfismus musí být jasně zřetelný u všech rázů.
Velký pudl: Nad 45 až do 60 cm s tolerancí +2 cm. Velký pudl musí představovat zvětšenou
a vyvinutou obdobu středního pudla a musí si zachovat jeho charakteristické znaky.
Střední pudl: Nad 35 až do 45 cm.
Trpasličí pudl: Nad 28 až do 35 cm. Trpasličí pudl musí představovat zmenšeného středního
pudla, pokud možno se zachováním stejných proporcí a nesmí vykazovat znaky zakrslosti.
Toy pudl: Nad 24 cm (s tolerancí -1cm) až do 28 cm (žádoucí je ideálně: 25 cm). Toy pudl si
v celkovém vzhledu zachovává vlastnosti trpasličího pudla a stejné proporce, které jsou
v souladu se standardem.
Všechny znaky zakrslosti jsou vyloučeny, pouze týlní hrbol může být méně výrazný.
VADY:
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů musí být posuzována jako vada, jejíž hodnocení
musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní
stav a pohodu psa.
VAŽNÉ VADY:
Příliš velké, kulaté nebo zapadlé oči, nedostatečně tmavé.
Příliš krátké uši (nedosahující koutku pysků).
Špičatá nebo šikmá tlama.
Vydutý (orlí) nos.
Klenutá nebo pronesená záda.
Příliš nízko nasazený ocas.
Spáditá záď.
Úhlení pánevních končetin příliš strmé nebo přeúhlené.
Klouzavý nebo táhlý krok.
Řídká, měkká nebo hrubá srst.
Jednobarevní jedinci: nejasně vyjádřená nebo nestejnoměrná barva.
Částečně depigmentovaná nosní houba.
Absence dvou PM2.
VYLUČUJÍCÍ VADY:
Agresivní nebo bázlivý pes.
Jakýkoliv pes jasně vykazující tělesné nebo povahové abnormality
Nedostatečný plemenný typ, zvláště v oblasti hlavy vyjadřující zejména přínos cizí krve
do rasy.
Pes vyšší než 62 cm u velkých pudlů a menší než 23 cm u toy pudlů.
Pes bez ocasu nebo s přirozeně krátkým ocasem.
Paspárky nebo stopy paspárků na zadních končetinách.
Jakýkoliv jedinec vykazující znaky zakrslosti: globulární lebka, absence týlního hrbolku,
velmi vyznačený stop, vystupující oči, příliš krátká a vzhůru zvednutá tlama.
Čelní rýha prakticky neexistující.
Velmi lehká kostra u toy pudlů.
Zcela zatočený ocas
Pro jednobarevné psy: jakýkoliv bílý znak na těle a/nebo na končetinách u všech jedinců
s jinou než bílou barvou.
Pro psy ostatních barev:
o Jedinci s jednobarevným zbarvením srsti, s ojedinělým izolovaným
znakem (chybná kresba)
o Nesoulad v rozložení barev na hlavě
o Bílý znak okolo jednoho oka (pirátské oko)
o Bílý znak okolo obou očí
Zcela depigmentovaná nosní houba.
Předkus nebo podkus.
Jakýkoliv problém s postavením zubů, který by mohl psovi způsobit zranění (např. špatně
umístěný špičák, který se dotýká patra).
Absence 1 řezáku nebo 1 špičáku nebo 1 karnasiálu.
Absence jednoho PM3 nebo jednoho PM4.
Absence tří nebo více PM (kromě PM1).
POZN.:
Psi (samci) musí mít dvě normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Pouze funkčně a klinicky zdraví jedinci se znaky typickými pro plemeno mohou být
použiti k chovu.
Doplněk ke standardu:
Posuzování pudla na výstavě v žádném případě neznamená, že je posuzován jako při
střihačské soutěži. Podporování přehnaného střihu není žádoucí.
UZNÁVANÉ VÝSTAVNÍ STŘIHY:
Přítomnost (nošení) kníru je povolena u všech střihů.
Lví střih: Pudl s kadeřavou i šňůrovitou srstí je vzadu ostříhán až k žebrům.
Rovněž je třeba ostříhat: tlamu, obličejovou část nad spodními víčky a pod nimi; líce; přední
a zadní končetiny s výjimkou manžet nebo náramků a libovolných motivů na zádi; ocas s
výjimkou kulaté nebo podlouhlé koncové bambulky. Pro všechny jedince je předepsán knír.
Je dovoleno ponechat srst na předních končetinách, tzv. kalhoty.
Moderní střih: Na všech končetinách je povoleno ponechat srst za bezpodmínečného
dodržení následujících předpokladů:
Upravené osrstění:
a) na hlavě, kde zůstává hříva přiměřené výšky, podobně jako na krku, kde přechází
vzadu ke kohoutku a vpředu bez přerušení v lehce šikmé linii od horní části hrudi až k
ostříhané části tlapy. V místě nasazení uší maximálně do jedné třetiny jejich délky, se
může srst zkrátit nůžkami nebo strojkem ve směru růstu srsti. Dolní část zůstává pokrytá
srstí, jejíž délka se směrem dolů postupně prodlužuje a končí třásněmi, které lze zarovnat
nůžkami.
b) na končetinách, kde „kalhoty“ tvoří zřetelný přechod k ostříhané části tlapek.
Směrem nahoru se srst postupně prodlužuje, takže na pleci a stehnech dosahuje délky 4 až
7 cm při natažení chlupů, poměrně k velikosti psa, ale nesmí působit dojmem nadměrného
objemu. „Kalhoty“ zadních končetin musí podtrhovat typické zaúhlení končetin pudla.
Jakýkoliv jiný střih, který neodpovídá výše uvedeným zásadám, vede k
diskvalifikaci psa. Nezávisle na použitém střihu nesmí střih nijak ovlivňovat hodnocení na
výstavě. Všichni vystavovaní pudlové přihlášení do stejné třídy se posuzují a hodnotí
společně.
Anglický střih: U tohoto střihu se ke „Lvímu střihu“ doplňují motivy, např. náramky a
manžety na pánevních končetinách nebo topknot na hlavě. U tohoto střihu nemusí být knír.
Absence ostrých prostřihů v srsti na zadních končetinách se toleruje. Topknot nemusí být (je
zakázáno používat lak nebo jinou látku k udržení topknotu).
„Štěněcí“ střih: Přebírá všechny náležitosti Moderního střihu. Na hlavě: středně vysoký
topknot. Střih srsti „do koule“ na přední části trupu tvoří „vejce“ na hrudi až po topknot.
Udržování „kalhot“ na předních končetinách s ponecháním ostrohrannosti typické pro pudly.
Ocas, kromě bambule, musí být oválný nebo podlouhlý, střih je spíše delší než širší a úhly
jsou zaoblené.
Skandinávský střih nebo střih „teriér“:
Střih je podobný Modernímu, ale rozdíl spočívá v tom, že uši a ocas mohou být oholené.
Poslední změny v textu jsou vyznačeny tučným písmem.
Ostříhat je třeba:
a) dolní část předních končetin od drápů k paspárku, dolní část zadních končetin až do
výšky odpovídající výšce střihu na předních končetinách. Pomocí strojku je povoleno
ostříhat pouze srst na prstech.
b) hlavu a ocas podle výše popsaných pravidel.
U tohoto střihu se výjimečně připouští:
Krátký vous na dolní čelisti, který by neměl být delší než 1 cm a jehož dolní linie by
měla být zastřižena rovnoběžně s dolní čelistí. Vous v podobě „kozí brady“ není
povolen.
Vynechání bambulky na ocasu.
Zkrácení srsti:
Na trupu tak, aby na hřbetě bylo patrné delší či kratší moaré v délce nejméně 1 cm. Délka
srsti se postupně prodlužuje kolem žeber a nahoře na končetinách.